Rodný dům
Rodný dům
Ptačí zpěv zní z větví ovocných stromů...
byla to první věta,která mě napadla,
když jsem se vracel domů
a držel se mosazného klepadla
u dveří,jež pamatují dvě světové války...
v domě,který už si prožil svoje
v podkroví sušíme prádlo
a kovové zábradlí potřebuje natřít...
okno,které nešlo pořádně zavřít
a pískal v něm vítr na píšťalku
na zahradě kvetly šeříky a keříky tújí,
a taky bylo slyšet vlak jakoby z dálky...
na stříbrném smrčku kousíček loje
pro sýkorku...
a králíkárna s vonícím senem...
a snad stoletá sekyrka
vetnutá do špalku...
Nastoupil jsem do vlaku,
šinoucím si to po trati...
vlak do stanice dětství...
nemám jízdenku...
ta moje neplatí...
stojím u dveří,jež pamatují
dvě světové války
a nepamatuji se,
kdy naposled
jsem se tak bál
vrátit se zpátky...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Vím,proč se také bojím vrátit a prohlédnout si místa dětství.Protože už jsou jiná a já je nechci ve vzpomínkách přebarvovat.Nebylo by to již ono.
Pěkně napsáno.
28.05.2007 20:37:00 | s.e.n
Bez komentáře je to opravdu výborné jen bych to možná sama za sebe zařadila do povídek...tyhle pocity moc dobře znám.Sem moc ráda že v tom vlaku nejedu sama...
28.05.2007 18:37:00 | galadriela
velice milé počtení
do toho vlaku bych se bála taky - ale zatím si v něm jedu a jízdenku mi berou za platnou..
28.05.2007 15:01:00 | Rádoby zoufalá
nádherné..nemám slov..úžasně napsané, skvělá myšlenka..:o) líbí se mi moc:-)
28.05.2007 11:28:00 | kakaoo
