Nejsi svobodný...

I přes zamřížované nebe
a betonové zdi
cítíš chvění
akvamarínových myšlenek
od Mysu Dobré Naděje.

Buší ti do spánků
a pokoušejí se
ukamenovat tvou
svobodu myšlení
a ducha.

Tam někde daleko
zrají jahody
a holky zkracují
si sukně nad kolena.
Tobě je přítelem
jen pryčna ze dřeva
a kohoutek
se studenou vodou.

Porcuješ víru
pilníkem z chleba
/ulomil sis o něj přední zub/
a její kousky pak házíš
skrz železné pruty,
aby se aspoň divá zvěř
nažrala...