Proužky světla
Proužky světla
Anotace: Po dlouhých měsících ke mně přichází... pomaloučku – polehoučku... nový doušek energie
Proužky světla
stínají hlavičky smutkům
... v Tvých očích,
na zeleném obraze před usnutím,
v mém srdci ...
Křídla světélkující energie
v mých buňkách
zase zvedají koutky úst
směrem nahoru
(miluji tato sebeodhalení,
která po několika měsících
opět otvírají brány
vězení únavy)
Proužky světla
odráží stopy mé chůze
Je nepřenosný
pocit těžké únavy,
pro který nejsem schopna
vnímat ani bolesti v těle,
pocit, kdy svaly cítím
jen jako vzduchovou bublinu
pod kůží...
Proužky světla naděje
rozžaly svíce úsměvů
přicházejících dnů
Připadá mi,
že snad rozkvetl i kyslík,
který dýchám,
protože každým nadechnutím
ve mně víc a víc
voní světlo slunce...
Jeho proužky
si vplétám do duše...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk03.06.2007 19:41:00 Liv
Je krásná. Při rozkvetlém kyslíku jsem se taky dobře nadechla, víš, já mám nemocné plíce. Tak to byl nádech!
03.06.2007 04:37:00 Zamilovaná do nezamilované doby
já věděla že ta krása duše nebude jen tak...samosebou... :-b mtr
02.06.2007 11:47:00 uživatel smazán
Levandule, ty jsi vážně léčivka, vždycky napíšeš něco, co je jako obklad z bylinek na rozbolavělý myšlení...
je krásně pozitivní, tahle tvoje, bohužel se mi na konci uprostřed toho rozkvétání vybavil můj první ranní pohled do zrcadla, na opuchlý oči, usmrkanej nos a prokýchaní se do dne, no jo, ráj pro alergiky nastal:))
01.06.2007 09:45:00 vapiti
Přeji ať podobný pocit přetrvá co nejdéle. :-)
Metafora rozkvetlého kyslíku, který dýcháš je nádherná. Pohladila duši mou, která prochází černo-černou tmou.
