Anotace: Pro mou kamarádku, která mi ukázala že někdy méně je více. E
Je bílá ruka písařky.
Jež bílý brk svírá.
Já k ní neznám přetvářky.
s ní beznaděj má zmírá.
Jest bílé to peří
jímž pergamen černí.
Píše jen v co věří
a neztrácí pel v ní.
Za plamenů dlouhých svíček
soustředěnost ztělesní.
Oči krásné z pod svých víček
při tom v jejím těle sní.
Ač často zrak můj na ni hleděl
až teď jsem poznal její krásu.
Na mysli svojí jsem si seděl
a nepoznal jsem slastnou spásu.
E
19.06.2007 19:00:00 synthetic darkness
pod svícnem je největší tma... člověk někdy nepozná štěstí, když ho má přímo pod rukama... ale je dobře, že si ho našel, tak si ho chraň, bude se hodit:))
a líbí se mi ten starý styl, je to originální a odlišuje se to od 99% uživatelů literu;)
16.06.2007 13:36:00 Anedar
krásná báseň... mám zvláštní pocit když jí čtu. chci Ti jen říct, že Tě mám ráda! Bojím se, že Ty to ale nevíš...
06.06.2007 19:27:00 uživatel smazán
tak co Eriene potulný barde tak moc jsi se těch lůz zastával a jak se ti ty lůzy odvděčily poměrně dobrá báseň mě se teda líbí a ani ohodnotit jí nedokáží krutý osud nadaného básníka když nikdo o jeho básně nemá zájem možná to je tím že píšeš jako já starým stylem a ten dnes není v módě a psát rýmovaně také vychází z módy