Anotace: Pro mou kamarádku, která mi ukázala že někdy méně je více. E
Je bílá ruka písařky.
Jež bílý brk svírá.
Já k ní neznám přetvářky.
s ní beznaděj má zmírá.
Jest bílé to peří
jímž pergamen černí.
Píše jen v co věří
a neztrácí pel v ní.
Za plamenů dlouhých svíček
soustředěnost ztělesní.
Oči krásné z pod svých víček
při tom v jejím těle sní.
Ač často zrak můj na ni hleděl
až teď jsem poznal její krásu.
Na mysli svojí jsem si seděl
a nepoznal jsem slastnou spásu.
E
pod svícnem je největší tma... člověk někdy nepozná štěstí, když ho má přímo pod rukama... ale je dobře, že si ho našel, tak si ho chraň, bude se hodit:))
a líbí se mi ten starý styl, je to originální a odlišuje se to od 99% uživatelů literu;)
19.06.2007 19:00:00 | synthetic darkness
krásná báseň... mám zvláštní pocit když jí čtu. chci Ti jen říct, že Tě mám ráda! Bojím se, že Ty to ale nevíš...
16.06.2007 13:36:00 | Anedar
tak co Eriene potulný barde tak moc jsi se těch lůz zastával a jak se ti ty lůzy odvděčily poměrně dobrá báseň mě se teda líbí a ani ohodnotit jí nedokáží krutý osud nadaného básníka když nikdo o jeho básně nemá zájem možná to je tím že píšeš jako já starým stylem a ten dnes není v módě a psát rýmovaně také vychází z módy
06.06.2007 19:27:00 | Jsem ten kdo jsem