Jedna noc .... (pokoj, život)

Anotace: .............,netuším jakou napsat, proste jsem si sedla a psala...............................

Sedím v temném pokoji
a čokoládou se láduji.

Inu mé já přemýšlí
co život se mnou zamýšlí.

Smutek či radost,
možná i nějakou starost.

A já pořád jsem v tom pokoji temném,
přičemž přemýšlím o svém životě mladém.

Radosti i strasti jsem poznala,
ale lásku a přátelství jsem dosud neznala.

Až jeden človíček milý
shledal ve mně mou pravou píli.

Náš slabý vztah
v přátelství veliké dosáh!

dva roky už se známe,
a pořád se přátelíme.

Nedávno jsem dalšího bezva človíčka potkala,
a div jsem se při pohledu na něj radostí nerozplakala.

S ním jsem se též spřátelila,
přičemž jsem štěstím vzplanula.

Teď jsou mé přítelkyně veliké obě
a ví že i když smutná jsem, radost vidí ve mě.

Nadále sedím v pokoji temném na posteli,
ale bohužel jsem v životě nepoznala pouze veselí.

Poznala jsem i blízkého člověka smrt.
A při tom mi v uvnitř srdci uvízl smutku hrot.

Jenž jsem jen stěží vytáhla,
ale bohužel mi napořád zůstala v srdci jizva bolesti velice protáhlá.

Při každé vzpomínce na tuto smrt mě v žalu zabolí ukrutně srdce,
a mě začne slané moře slz téct po tváři a přitom chutná tak sladce.

Jsem nadále v pokoji temném,
a přemýšlím o životě mém.

Zažila jsem psychické trapení,
přičemž toto byla ta jedna ze zkoušek bránění.

Jenž jsem díky pomoci přátel prošla,
a k veliké radosti trnitou cestou na cestu dobroty došla.

Pořád jsem nevyšla z tohoto pokoje,
a dlouho čekám kdo se do mě, sic jen tajně zamiluje!

Myslím že to bude už brzy,
a až se tak stane ukápnou mi radosti slzy.

Kdo bude ten princ jenž mě zachrání,
a poté mě vždy ochrání?

Kdo to bude, jen kdo?
to ví jen málo kdo.

Neboj ještě v tomto pokoji temném ležím na posteli,
a vím že jsem v životě každý alespoň jednou na výběr dostali.

Já vím nejsem bůh ani spasitel,
jsem jen anděl bez křídel!

Jenž pomůže kde je třeba,
ale lhářům a podvodníkům těm běda.

Jsem ten co rád své srdce otevře,
a nad nikým nezanevře!

Jedině zlému človíčku bránu do srdce neprodyšně uzavře.
A on se pak právem někdy cítí ponuře.

Já jsem veliký optimista,
to vím dozajista.

Už rozevírám záclony, slunce sem do pokoje prostoupí,
a má báseň už dozajista končí.

A nakonec chci jen říci,
že mi jsme ti páni a paní našeho života řídící.

I když někdy osud poručí
a my jdem jeho ulicí.

Teď už balím saky paky,
a vám říkám, ahojky užijte si někdy život bez útrap taky!!