Návštěvnost
Propadání
Propadání
Anotace: Chvilka slabosti a dílko je na světě. Raději milostnou poezii mám, někdy však oddávám se nebezpečným hrám.
své city na zlatém podnose,
před Vámi kladu.
Nic nezastírám,
na nic si nehraju,
jsem takový
a jiný nebudu.
Nebo je to lež,
co protéká mi s krví?
Lezu na tu věž,
co spojí mě s matičkou zemí.
Vždyť chci takový být,
copak je to hřích,
nechat se unést?
Do vesmíru zapomnění,
slova nyní nic nezmění,
pouze činy, cesta dlouhá,
mysl stále kolem hloubá
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskNahý jo. Tak šup obléct obout a ven. tam smutnění přejde. Alespoň na chvíli.
Krásná báseŇ
19.08.2007 19:13:00 | Lucie Teru
Jsi uprimny a libi se mi ze si na nic nehrajes, pochopila jsem ted uplne vsechno. Napsal jsi basnicku moc krasne .
08.06.2007 22:41:00 | carodejka
Jsi uprimny a libi se mi ze si na nic nehrajes, pochopila jsem ted uplne vsechno. Napsal jsi basnicku moc krasne .
08.06.2007 22:40:00 | carodejka
Drž se dobrých rad, náš jelínku...
07.06.2007 22:44:00 | Bíša
Tak, chlapče. Dočetla jsem Tvá dílka...
Píšeš, že jsi nahý. Tak fajn. Zůstaň tak. Vem pero, čistý papír... a piš. Nepřemýšlej! Piš. Rozhlédni se kolem sebe... a do sebe. Spoj to. Nerýmuj. Piš, piš, piš. Ať se klidně spojí žaluzie ve Tvém okně s černou záclonou v duši... ať se Tvůj záděr na nehtu spojí s bolestí při pohledu na sexuální odmítnutí Tvé ženy... ať se Tvá láska spojí se síťkou v bedýnkách u počítače... spoj nespojitelné... a začneš psát jako Básník... protože za Tebe bude psát Tvé nadvědomí a věrný přítel podvědomí... a jako správného kámoše vpustí k sobě svého čtenáře - Tvé vědomí... Jsem krutá? Doufám... že ne. ;-))
04.06.2007 23:36:00 | Levandule