Židovská

„Boker tov, rabi !
Jak se ti dneska vede ?“
„Ale jo, jde to...
Šalom, děvčátko !
Posaď se u mě. I když...
dneska to trochu zebe...
No ... však jenom na krátko.

Tak jak jde život ?
Jsou lidé pořád tak krásní ?
Co ten tvůj Adam,
už spolu chodíte ?
„Já nevím, rabi,
víš, on je trochu zvláštní...
Někdy jak ... návštěva z Měsíce.“

„Neříkej, holka ...!
Jak se to na něm jeví,
rostou mu na čele tykadla ?“
„Nežertuj, rabi !
...Pořád o něm nic nevím...
jen mlčí a mlčí ...prostě záhada.

Je to fajn mladík
a vážně ho mám ráda,
jen kdyby nebyl tak ... korektní.
Víš, že mi ještě
nedal ani pusu ?!
A to už jsme šli pětkrát na Helfštýn !

Koukám se, rabi...
máš tu pár nových kousků!
Byla za tebou rodina?“
„No jo, máš recht,
přijeli sem až z Vídně...
vždy se nám dobře
vzpomíná...“

„Lehitraot, rabi.“
Procházím hvězdnou brankou,
ještě se ohlédnu vesele...
„Zase se zítra zastav !“
Brzy už hřbitov zamknou...
Děkuju, rabi Frankele...