neklamná
neklamná
Anotace: napsala jsem báseň a zjistila,že celá její podstata je ukryta v poslední větě...tak ji tedy-snad z pouhé ješitnosti-vydávám za báseň jestli ji zavrhnete,nebo nad ní budete přemýšlet,nechám na vás
...
Miluj svou matku a hledej svého otce.
Věnováno chlapci,který mi ukázal rok svého života
...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
06.06.2007 15:51:00 Žqáry
dobře,tak to není báseň,ale určitě to ke mě mluví..
mám taky pár takových v sobě navždycky vyrytých...
třeba,že nejsou žádné jiné hranice,než ty které si dáváme my sami...
05.06.2007 23:55:00 Levandule
Jejdanáčky, tohle fakt není báseň! Takže nebudu hodnotit. Ale taky jsem si v Tvém věku přicházela na různá moudra... a některá v sobě nosím dodnes, např:
CHCI UMÍRAT V NADĚJI, ŽE ŽIJI :-)
