Stíny popadaných stromů.
plaší tlející pach,
základy rozbitých domů,
obývá jen šedý strach,
Křik těch co už nejsou,
měsíc denně slyšívá,
ten nářek hory nesou,
a slunce proklývá,
Přesto se vrací,
na místo jenž měl rád,
muž s němou tváří,
hledat svého osudu spád...
To je opravdu strašně krásný... já vlastně píšu, aniž bych věděla co to přesně chci napsat... asi to bude tím, že ten pocit, kterej z toho mám nejde moc popsat:)...sakra... no zkusím to jindy:)
07.06.2007 21:56:00 | reallive