Odsouzený
Odsouzený
Pět minut před popravou
nevinně pohnul hlavou...
odmítl cigaretu,
utrhl stéblo vysušené létem
a možná pátral zrakem
po křídlech ptačích...
Nešeptal prosby k bohu,
proč osud nastavil mu nohu,
neptal se,
když smáli se lidé,
co kolem stáli...
s ledovým klidem,
upřeně v dáli
hleděl...
Když smyčku splétal kat,
tiše se začal smát,
nebál se smrti,
věděl,
že křídla ptačí
odnést ho stačí,
než podtrhnou mu muži
tu starou,
prohnilou,
dřevěnou,
oprýskanou
židli...
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Mnohokrát upálená
jen za to, že je žena...
odmítla přiznat vinu...
Dávno s bohem smířená,
takže neosamělá
šla vstříc tmavému stínu...
a vždycky splyne
v dýmu...
;o)
10.06.2007 17:58:00 | Cecilka
Jako bych četla něco víc,snad skrytá bolest...
snad šumění křídel...
08.06.2007 00:00:00 | Vivi.~2
dobrej nápadík,co tě prosím tě inspirovalo????ale pěkně si to popsal:-)
07.06.2007 19:45:00 | airelle
Bolest a smutek,
radost a smích,
však raději si báseň
jen pro potěchu číst.
07.06.2007 10:53:00 | frany73
...moc se mi líbí...i když si myslím, že každý se bojí...možná se mýlím...
07.06.2007 10:43:00 | Lota
člověk..
se nenaděje
a i když je třeba cizí
učiní zpověď
(a nebo neučiní..)
a pak už jen..
visí...
07.06.2007 10:35:00 | Bean
V tomhle kousku mi nějak vadí rýmy.
Máš pět minut na přepsání, drahý.
07.06.2007 09:35:00 | smudlinek
