Plod

do tónů kytary
/a možná, že to byla harfa/
struny, co už dávno popraskaly,
co měly, to daly
teď je čas
něco říct.

Ale co?

Ještě, že hraje i saxofon
/přebije ten ztrhané harfy tón/
ještě že je tu ten papírek,
co na něm káva nechává svá šifrovaná moudra
a zrnka cukru na tmavém dřevě...

Nebe se zemí se slilo
a tančí své možnátango
na okením parapetu...

a stařičký autobus
kličkuje mezi šálkem a lžičkou
mezi zrnky cukru
a
mezi kapkami
slané vody.