Krááá!
Krááá!
Zkroutila mne tíha viny do vývrtky
počítám si v dlaních svoje mokré smutky
...na pláč zase jednou trochu vybyl čas...
Upletu si provaz z hloupých slaných lan
aby snesl tíhu mou i hejna vran
...hyenismus nabral zase drobet grády...
Na oči si nalákám černobílé straky
naposledy prohlídnu si temně šedé mraky
...nemám sílu vidět další vlastní kaz...
Konečně mi zase tváře smáčí řeky
co na tom, že z krve jsou ty marné breky
...snadno už se vzdala moje mysl vlády...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Naděje - Tvá síla... Tvá hvězda...
Proti slané řece
pluje dávno přece
Po Tvém "hloupém" laně
šplhá odhodlaně
Nadějě - Tvá hvězda
A v očích:
"Ona to nevzdá..."
12.06.2007 14:37:00 | Blázen? =)
Plač, až smutek zemře vysílením,
... plač, až srdce naplní se,
po okraj .... .... kamením ...
*- smutek a lítost jsou dobrý, ....
... .... pokud v nás vzbudí kritickou nasranost ... na sebe ...
08.06.2007 16:22:00 | HarryHH
Krkavcovití jsou hodně chytrý, nemáš doma ňákou
nepotřbnou vránu - ne tu od Rumburaka, zas by někde
šlohla ňákej prsten nebo nedotípnutej vajgl.
08.06.2007 07:17:00 | jehlaspichlas
