/ani ten poslední/
/ani ten poslední/
Anotace: věnováno
V jeho očích usedl na zem
smutek,spolykané slzy
a na rtech
zůstal jen úsměv zoufalství.
PANEBOŽE proč
neusíná s hlavou zakloněnou
a před spánkem
nevidí hvězdy. Ani nebe
co z komínů stoupá výš za nocí.
BOŽE proč, slunce vstává
a nedívá se na něj. Nedívá se
na něj.
V jeho očích už nezahlédnu žal
ani štěstí. A na rtech
na těch jeho rtech, ani ten poslední
úsměv zoufalství.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk23.06.2007 22:28:00 uživatel smazán
musím ti sem popsat jeden můj zážitek...
první, co mě doslova praštilo přes ksicht, když jsem vešla na literáckej sraz bylo několik divných obrázků na stěnách...šla jsem blíž a zjistila, že jsou fakt divný a psychotický a brutální i zblízka. Krásný. A podle jmána tvoje. Takový němý výkřiky....najednou jsem si připadala se svýma pastelovýma barvičkama ještě menší než obvykle. Smekám klobouk, jsi talent a máš neuvěřitelnej výraz...
