/ani ten poslední/
/ani ten poslední/
Anotace: věnováno
V jeho očích usedl na zem
smutek,spolykané slzy
a na rtech
zůstal jen úsměv zoufalství.
PANEBOŽE proč
neusíná s hlavou zakloněnou
a před spánkem
nevidí hvězdy. Ani nebe
co z komínů stoupá výš za nocí.
BOŽE proč, slunce vstává
a nedívá se na něj. Nedívá se
na něj.
V jeho očích už nezahlédnu žal
ani štěstí. A na rtech
na těch jeho rtech, ani ten poslední
úsměv zoufalství.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
musím ti sem popsat jeden můj zážitek...
první, co mě doslova praštilo přes ksicht, když jsem vešla na literáckej sraz bylo několik divných obrázků na stěnách...šla jsem blíž a zjistila, že jsou fakt divný a psychotický a brutální i zblízka. Krásný. A podle jmána tvoje. Takový němý výkřiky....najednou jsem si připadala se svýma pastelovýma barvičkama ještě menší než obvykle. Smekám klobouk, jsi talent a máš neuvěřitelnej výraz...
23.06.2007 22:28:00 | Trdlo
... takhle se ptáme často ... odpověď nepřichází ... opravdu mrazivá ...
08.06.2007 10:15:00 | JardaCH
