Divadlo utopie

Anotace: aneb o smrti versus životě... Jeden umírá, ale druzí ještě nechtěj žít.

Měla jsi slzu na líčku.

Sny ve víru valčíku
horoucně zulíbaly
L na máminém srdíčku.

Páry bílých holubic
vylétly z hrudního koše,
jako by mír svolávali
strážní andělé,
co zdají se býti vymyšlení.

Byla poslední jiskra v očích.
Byla poslední myšlenka.
Byla poslední démantová třpytka.
Byla Tvá.
A není již tomu tak.

Když vylétaj všichni andělé
zpátky na zem, padají ze snů.
Když nastává jediná chvíle.
Když mizí den po dnu.
Když jsi tu jen tak napolovic.
Když roste kvítí v lednu.
Když vnímám Tě a chci už víc.
Ty se jen odrážíš od jezera.

Měla jsi slzu na líčku.

Chci být s Tebou, ale Ty toužíš být sama.
A nebe podobno dramatickým kulisám
mění se podle herců.
Ale Ty neumíš předstírat.
Bolest.
Lásku.
Život...