Na jedné posteli
cár pravdy a kus hříchu
těla se tetelí
a křičí bez ostychu
tepny jim zešílí
krev sládne na jazyku
nač vracet se pro chvíli
co teče z kapesníku
když tančit smíš s motýly
co bubnují na roletu
až světlo je uchopí
zas jiná náruč je tu
Koukám, že by stačilo přečíst si Tvé nádherné básně a člověk by sám na jeden zátah napsal sbírku veršovaných asociací...
Postel má, to je letiště...
Ne! Louka rozkvetlá,
na které motýl, ba i pták
jat chtíčem přistává...
Krev v spáncích buší o překot,
prudce nám stoupá tlak,
vášeň je onen lodivod,
co řídí Lásky vrak...
Když na mělčině poznání
uvízne touha má,
zas z jiných úst vábný hlas zní,
a něžná Siréna
mi otevírá náruč svou
s vábivým úsměvem...
Ač vím, že ústa ta snad lžou,
k ní spěchám! Čert mne vem!
19.02.2008 19:05:00 | Kozoroh 1