bez soucitu
plna snů o umírání
v mezích zamilovanosti
nepřestávajíc žasnout
nad pohledy z výšky
obrána o pocity štěstí
ležérními muži v oblecích
/my si tykáme?/
svévolná
s pohyby v před
časoprostorem
proplétající se nekonečnem
obávaných dní
nepodléhající outoritám
bez dívčích mašlí
svazujících vlasy
prvoplánovitě
lapající po dechu
neschopná udržovat tempo
energie růžových slonů
v porcelánu...
Nevím, co stojí za nepříliš pozitivním hodnocením této básně, ale mne uchvátila... asi tou pravdou...
28.06.2007 17:00:00 | Qee