Na bílé, oprýskané plastikové židli
v laciné šatně
nasadit bílou, oprýskanou masku
veselého klauna.
Škvírou
v moly prožrané oponě
mollové oponě
shlédnout ty bezbarvé tváře, co jich není dost.
Za zvuku špatné hudby
ze staré magnetofonové pásky
tančit tu svou rumovou
rumovou rumbu.
s vtipy
co je každý stokrát zná
snažit se rozesmát
do podlah rozšlapané úlomky buráků.
A až se časy naplní
zamknout plechovým klíčem sál
odlíčit mokrou houbičkou
tu bílou veselost.
Na bílé, oprýskané plastikové židli
v laciné šatně
neplakat pro plešatého
smutného klauna.
taky mám jednu básničku se stejným názvem...s tou tvojí,jí snad pojí jen žal nad dvojí maskou klaunů...
09.06.2007 21:05:00 | ztracená
smutní klauni nemusí být nutně plešatí.. mohou mít například zálibu v kloboucích.. roboti napsali CIH.. že by cihla? asi stavím nový dům..
09.06.2007 17:05:00 | fialová