Samota

Anotace: Už jen to slovo naplňuje mnohé z nás strachem a hrůzou. Někteří v ní naopak vidí spojence a přítele.

Neviditelná, nehmatatelná, jen cítit ji lze,
Je jako zeď obranná, co bezpečí skýtá.
Když už nikdo nezbyl, kdo pomoci chce,
Samota náručí svou děvče vítá.

A děvče náhle bez přetvářky,
Vplouvá do svého smyšleného světa.
Kde může běhat, skákat bez přestávky,
Kde plní si své sny, kde je spousta světla.

Náhle někdo dveře rozrazí
A naléhavě s ní povídat si touží.
Světlo z očí jejích se ztrácí,
Zase je zpět, ve světě, ve kterém se souží.