Uťápnutě
Uťápnutě
úťápnutě
sedí
drobná holčička
ve vlaku...
uťápnutě
hledí
smutná slečínka
do zapadajícího slunce...
uťápnutě
vzlyká
mladá žena
nad ztracenou láskou...
uťápnutě
už nic neříká
stařenka s hnědým šátkem
na prošedivělé hlavě
když modlí se
dvacátý první Otčenáš
klečíc v rozvrzané lavici
vesnického kostelíka
a uťápnutá omítka
jí padá na hlavu
s každým zhoupnutím
puklého zvonu...
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
jak to je, tak to je.. jenže JAK? čtu mezi řádky.. a hadr jsi asi nepobrala celý..
12.06.2007 16:18:00 | fialová
Tak třeba tahle básnička ve mě probudila napoprvní přečtení( I napodruhé, napotřetí, napopáté, ...) mnohem více pocitů než příběh tvého slepce s kopretinami... Moc pěkné.. , ale uťápnuté.. =)
12.06.2007 12:55:00 | Morgana la Fay
pěkné,ale příliš uťápnuté.
Ne je to tak jak píšeš.Moc lidí je takových.Hezky napsané.
11.06.2007 19:25:00 | s.e.n
