Anotace: úděl uťápnutý přisoudili jí už před narozením...
úťápnutě
sedí
drobná holčička
ve vlaku...
uťápnutě
hledí
smutná slečínka
do zapadajícího slunce...
uťápnutě
vzlyká
mladá žena
nad ztracenou láskou...
uťápnutě
už nic neříká
stařenka s hnědým šátkem
na prošedivělé hlavě
když modlí se
dvacátý první Otčenáš
klečíc v rozvrzané lavici
vesnického kostelíka
a uťápnutá omítka
jí padá na hlavu
s každým zhoupnutím
puklého zvonu...
12.06.2007 16:18:00 fialová
jak to je, tak to je.. jenže JAK? čtu mezi řádky.. a hadr jsi asi nepobrala celý..
12.06.2007 12:55:00 Morgana la Fay
Tak třeba tahle básnička ve mě probudila napoprvní přečtení( I napodruhé, napotřetí, napopáté, ...) mnohem více pocitů než příběh tvého slepce s kopretinami... Moc pěkné.. , ale uťápnuté.. =)
11.06.2007 19:25:00 s.e.n
pěkné,ale příliš uťápnuté.
Ne je to tak jak píšeš.Moc lidí je takových.Hezky napsané.