Nechci už takhle dál žít
nechci zemřít,ale nemůžu žít.
Nedokážu skoro nikomu věřit
a ani nechci
nechci se nechat ponížit.
Stačí že se ponižuju sama před sebou.
Nebudu žít...měla jsem to udělat.
Teď mi jen na zápěstí šrámy zůstaly
i ty mě zklamaly..
já sama sebe zklamala.
Je konec..
už se stmívá
a tak půjdu spát.
Se mnou odejdou i vaše problémy
co s sebou nosím já.
Všem se omlouvám...
Možná, že jsi slabá a ubohá, ale nikdy v mích očích.Pro mne jsi sqělá básniřka co má budoucnost.
12.06.2007 07:44:00 | Azazen
Hlavu hore, děvčico :) To bude v pohodě...jsi přesně v tom období, které zná asi každý (mimochodem je asi nejlepší pro psaní básní) deprese, stresy...tímhle si projdeš a časem už budeš zocelenější...kdyby to každého nepotkalo, tak by byl pořád jenom spokojené dítko a z ničehonic by mu realita urazila hlavu...takže se neboj. Všechno zlé je k něčemu dobré. Ze všeho si vem to nejlepší poučení, zamýšlej se nad vším co tě potkává a ber si to nejlepší...od toho tady taky ty zážitky jsou. Jinak by byly k ničemu
11.06.2007 20:37:00 | Ahimsa