Jaroslav Seifert

Anotace: Obdiv a uznání básníkovi, který mě v tolika těžkých situacích držel nad vodou a pomohl mi, který mě tolik ovlivnil a to v mnoha směrech.

Sedím tu nad verši Seifertovými
a do podvečerního šera
mi vyplouvají napovrch myšlenky.

Sním zde s otevřenýma očima
o básníkovi,
jehož život,
popsaný v otevřených knihách
mě velice zajímá.

Ale stejně mě zajímá i to
čím docílil té lehkosti
svých básní,
které mi berou dech.

Slunce už zapadlo
a soumrak již zcela pohltil
můj osamělý pokoj,
ostatně jako už mnohokrát život
mou duši.

Však přemýšlím a píši dál,
jak asi té záhadě
přijít na kloub.

Snad, proto mě tolik uchvátil,
že oba milujeme
Prahu!
Tu matku všech zrodů a počátků?

Anebo Praha mě uchvátila
tím, že v ní žil on?
Ach, odpověď stále neznámá
se toulá kdesi v nedohlednu.

A já stále zklamaná,
tak jako on jsem si
už tolikrát sáhla ke dnu.

Snad to nás spojuje a
společná láska k městu.
Nevím!
Však stále se snažím
k odpovědi najít cestu.