čmárám....

Konec tužky okousávám, vlasy ve studené vodě máchám.
Lakuju si palec na chodidle, nikdo nikde – prázdná židle.
Na žluté lepící papírky čmárám po čem srdce toužebně touží...
Čmárám prstem do písku, oblak a špinavých pouličních louží.
Čmárám tvary, jež nemají tvar - jako to dokáží i ti největší malíři.
Čmárám všude všechno....nejostřejším, rudým kečupem po talíři.
Čmárám na stěny opuštěných domů, na kmeny ztrouchnivělých stromů.
Čmárám, ač vlastně nemám důvody...tak hážu mé čmáranice do vody.
Hážu a přitom si potichu přeji, ať alespoň pijavice ve vodě mé čmáranice u srdce hřejí.
...když už ne tebe...