Šťastná

Na houpavym rytmu duhy
rýmuju svoje štěstí
houpy hou
na klíně mi povlává
můj rozevlátý Albert
samá ruka samá noha
můj skřítek
z dávných pohádkových knížek,
co je bůh skládky
rovná do horních polic své ryze soukromé sbírky
kde dekorativně žvýkají své mentolové bonbóny
které chutnají moc hezky
a vůbec nepálí

a tak trochu si lhát
oddaně a neoddaně
lhát si, že ty velke, hnědé dlaně
co nepoznaně
našly to místo za pasem
- kde předtím skřítka měla jsem -
že tu budou. navždy dlouho.

( a lhala jsem si, Alberte
protože ty dlaně
ted na jiném pasu pasou se)