Ze špinavého zrcadla...
valí se samota...
Slza co očistí mé...
srdce plného žalu...
Padá do hlubin...
tvých rukou...
Střípky z dětství...
leží na koberci...
Zvednu je a vyhodím...
z okna ven...
Nechci vzpomínat...
na to co už bylo...
Na parscích slunce...
budu čekat na budoucnost...
Cesta je trnitá...
málokdo se hvězd dotýká...
Nechci být jednou z těch...
co faleš v očích jim svítá...
Ani tou...
která se lží snídá...
Nechci být něčí klon...
jen chci létat jak narostli mi křídla..
Nechci se zamotat do mucholapky...
pomluv...
Ani nechci být kopírka...
styděla bych se...
Jsem člověk...
kterému k životu nestačí jen vzduch...
Nesnáším namyšlenost...
a bojím se vyslovit, že jsem básník...
Múza jak tenká nitka obklopila mé srdce...
hladí mě po tváři a usmívá se...
Už ví, že jsem její...
Víš, jakej je rozdíl mezi veverkou a blondýnkou?
Žádnej, obě skáčou z žaluda na žalud.
A víš, jak se rozmnožuje Somálec?
Kopírkou.
Je to tmavé a mezi nohama. Co to je?
No, motorka přece.
20.06.2007 06:41:00 | jehlaspichlas
krásně si to vykouzlila.. a nestyd se za to, že jsi BásníŘKA...
I když sem tam to jakoby zajíždí klišé směrem, ale když to tady dneska probírám, je to tak všude.. a já vůbec. já nemám vůastně co říkat :-)
14.06.2007 15:28:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
Jsou básně, krerými o sobě prozradíš víc a přitom nic neřekneš tak přímo;-)
14.06.2007 15:16:00 | Jacues W. Moucheron