Anotace: ...jak jsem byl malý myslel jsem si,že je země placatá a na konci je veliký sráz,hodně se mi o tom zdálo... ale neměl sem z toho strach spíš naopak ...
Tam na konci země,
kde kytky nevadnou,
nemají starosti,nestárnou,
tam na konci světa,
kde slunce zapadá,
nikdy nepřestává hřát...
já... daruju své srdce,
házím ho do prostoru,
vnímám tu svobodu,
...už nikdy ...
nahoru a dolů,
vznášet se, pak padat,
bez minulosti,bez zlosti,
sem bosý... teď a navždy...
netvrdím že sem jí pochopila , ale momentálně mi to zachránilo život =) díky
11.07.2007 22:36:00 | Lawondy
Jsem bosý... teď a navždy. To se mi moc líbí, asociuje to ve mně to, jak se člověk cítí být "pánem tvorstva", a přitom si neuvědomuje svou malost, to, jak je ve světě bosý a nahý... Hezká báseň.
16.06.2007 21:49:00 | prostě já
na konci země, kdo ví, kde je ten konec a jak to tam vypadá... Janda by řekl určitě: Já tam byl
15.06.2007 23:08:00 | ni.va
Lee, měl jsem podobné představy, gravitaci má naše
zeměkoule, z ní se hned tak nespadne...Budu se k Tvým
dílkům vracet. Dík!
15.06.2007 16:19:00 | Bíša
Tam na konci země
je vše tak zářící
že tvůj jindy norrmálně znějící hlas
zní temně...
15.06.2007 10:32:00 | Elča
kazdej mame sva prani..jejich realnost ovlivnujeme sami...
je to krasne napsany...
14.06.2007 21:21:00 | Adrianne Nesser
jee to je dobrý, už ta představa... osvobozující... o5
:)))
srdce odjištěno... a teď ještě zamířit.
:)))
14.06.2007 20:08:00 | Mango-Holka
tam za obzor jít je času dost...navzdory tomu, že tady jsi jednou dole, jednou nahoře...a srdce dej té pravé...která je, či přijde? :-)))
14.06.2007 20:03:00 | Lota
tam,
kde voda z řek maličkostí
padá do nekonečna
a třpytí se ti
jako slzičky štěstí
v očích
tak tam je ten "konec"
všech snů...
tak tam je ten ráj:)
*mně se zas zdálo o velké černé díře....o té velké dětské černé díře, co mi sloužila jako "odpadkáč" na zlý myšlenky a zážitky...
14.06.2007 19:54:00 | Lizzzie