Anotace: * * * * *
Po městě chodím
bez cíle
v sobě
přečtené verše
jedné básně
ten příběh znám
je to můj příběh
jen můj
a přece ...
není to pravda
podivná náhoda
Ironie osudů ?
vzpomínka života
mi spadla do srdce
jak vonící polibek
ne...
to není můj příběh
domy mi tancují v očích
jako pijáci v krčmě
divokým čardášem
z hadice všedních chodců
jediná kapka svěžího proudu
mi nepřilne na čelo
znám cestu
a přece bloudím
příběh můj
a není můj
jak jsou si
životy podobné
po městě chodím
na cestu nevidím
pláču vzpomínky
27.06.2007 00:08:00 HarryHH
V poznání skrytá
vzpomínka
co otvírá mé rány
To není bolest
jenom stesk
a vzdálený hlas vrány
Po cestách zpět
kde projít chceš
tam limity jsou dány ....
Jen za cenu smrti
se tam dostaneš
... a oči vyklovány ...
*
24.06.2007 10:15:00 Rádoby zoufalá
úplně moc nádherná báseň, ale je mi z ní tak úzko - tolik mi toho připomíná.. hlavně moc nesmutni, Bobišu
17.06.2007 11:20:00 paranoidandroid
To je nádherný, opravdu. hlavně konec...pláču vzpomínky...tenhle pocit určitě zná každý /i když mu není zrovna 99 let:-)/
100% jednoznačně!
16.06.2007 20:27:00 s.e.n
Je to těžké.Lidské příběhy jsou si tak podobné.A slyšíme -li cizí příběhy,často se do nich vžijeme a jsou nám blízké,protože tak bychom třeba jednali i my.
Krásně jsi to napsala.
15.06.2007 22:39:00 uživatel smazán
Krásná poesie – nevšední.
15.06.2007 14:44:00 kavec
ty poslední 3 odstavce vydají za celou básen , prostě jak něco napíšeš tak to vždy necham v sobě moc dlouho znít až se dopracuji že se s tou tvou básní ztotožním je moc krásná a opravdu silná :-) Jirka Kavec až máš moc pěkný den , tady v Ostravě je na zabiti horko Opatruj se