Šel údolím včel
Šel údolím včel
Šel údolím včel
a v ruce držel kopretinu...
Šel údolím včel
a chtělo se mu létat...
Šel údolím včel
a vzpomínal...
Na parné léto,
tři roky po válce,
když na cestě
podobné této,
zahlédl v dálce
černého koně...
Vzpomínal,
jak potkal dívku,
voněla kapradím...
A pak ji před deštěm
schoval
v březovém háji...
Ve starém srubu
měli se rádi,
za měsíc rukoval...
Vzpomínal,
na ty dva roky,
které mu vzali
z jeho mládí
a těšil se na den,
kdy zpátky se vrátí...
Vzpomínal
na starý kostel
se zvonicí...
Stával
na na malém kopečku
za vesnicí
a každou neděli
se lidé modlili,
aby se válka nevrátila...
Šel údolím včel
a znova začínal...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Moc krásný... opravdu... škoda, že jsou na světě i otcové, kterým by jejich potomci nic podobného nevěnovali... =(... smekám, jak před tebou, tak i před tvým otcem...
17.06.2007 18:19:00 | Miro Sparkus
áá to je tak smutný...no ani nevim ,co k tomu dodat,snad jen,že nad tim pořád přemejšlim a nejde mi to z hlavy =o)
17.06.2007 11:38:00 | Albertinka
Jakoby mně už byla tato básnička známá. Nebo mi něco z Tvé tvorby připomíná o Tvém tátovi. Je krásná-vzpomínková.
16.06.2007 20:44:00 | s.e.n
Nádherné vyjádření myšlenek. Koukla jsem na tvé obrázky, moc hezky kreslíš. Pa
15.06.2007 11:47:00 | prostě já
..jsi celý On,
děkuju mu pokorně a s úctou tam nahoru,
od první chvíle,co tě znám...hladím Lásko:o*
15.06.2007 08:57:00 | Žqáry
