V rubikově kostce života

V rubikově kostce života

V rohu kostky schoulená,
seděla a sledovala světla
prosvítající vitráží

Bílá mlha halila ji,
to právě zima nastala
a sněhem svět pokryla

Zelenou vůni cítila,
když jaro přišlo a
příroda opět začala žít

Žluté světlo viděla,
slunce přes vitráž pálilo
a ve vzduchu vonělo seno

Červenou barvou bavila se,
červánky přes sklo tvořily
listy a léto už šlo spát

Modrá obloha pouštěla kapky,
nebe možná plakalo u přípravy
na zimu a další sníh

Dopadl na ni černý stín,
možná splín,možná noc
a svět najednou krutý byl

Ona však pořád jen seděla
v rohu té barevné kostky
jediná,bojácná,nevinná
a nevěděla,jak život žít..