Otrok

Na nohách okovy a před sebou mříž,
Štěstí od podkovy a hákový kříž,
Jen temná cela a život naruby,
Povaha vřelá, podmínky hrubý.
Neptám se proč, protože to vím,
O lepším životě už jen zřídka sním.
Není moc lidí co šanci mi dá,
Nerozpoznám realitu a co se mi zdá.

Sem totiž otrok, můj pán je Strach,
Smrt moudrý prorok a vzpomínky prach,
Marný je život, absurdní čas,
Rozkazy dává ten zvučný hlas,
Je to náš pán a v myšlenkách zas,
Nahání strach a nevěří v nás,
Co řekne splníš, jen potlačíš zlost,
Marně si říkáš mám toho dost.

Tak si nezoufej…

Pod tempem biče, ručně stavíš hráz,
Po zádech běhá ti studený mráz,
Jak ještě dlouho sám sebe se ptáš,
Roky a století, jak se tak znáš,
Uprostřed pouště sám se ocitáš,
Zmatený a pouhý v pekle procitáš.

Seš totiž otrok, tvůj pán je Strach,
Smrt moudrý prorok a vzpomínky prach,
Marný je život, absurdní čas,
Rozkazy dává ten zvučný hlas,
Je to náš pán a v myšlenkách zas,
Nahání strach a nevěří v nás,
Co řekne splníš, jen potlačíš zlost,
Marně si říkáš mám toho dost.

Když proti stojí dobro a zlo,
Věř že si sáhneš úplně na dno,
A nebudeš schopen dole z prachu vstát,
Strach si tě hlídá a nedá ti spát!

Tak si nezoufej…

Sem totiž otrok, můj pán je Strach,
Smrt moudrý prorok a vzpomínky prach,
Marný je život, absurdní čas,
Rozkazy dává ten zvučný hlas,
Je to náš pán a v myšlenkách zas,
Nahání strach a nevěří v nás,
Co řekne splníš, jen potlačíš zlost,
Marně si říkáš mám toho dost.