Já už nemůžu dál,
jsem na pokraji všeho..
I když konec je začátek,
nemůžu myslet na pátek,
ten strašlivý den,
kdy můj svět byl otočen..
Mou nadějí je jen,
že poznala jsem anděla..
Každý ho známe,
jen na špatném místě hledáme..
Když ho nevidíme,
myslíme,
že nežije,
ale on je..
..uvnitř nás kdesi..
Nemusí mít křídla
z bílých pěříček přeci,
stačí ta vnitřní síla,
jež jím je..
To člověka vždy pocit lásky zaplaví
a duši svou mu nastaví..
Ten můj anděl bez bílých perutí
vždy naslouchá mi bez hnutí
a já jemu
to je ta síla vjemu..
kolik pak že Ti jie, že takk hluboko dokážeš sáhnout si do svého srdce ... jiní to možná nedokážou ani v dospělosti
16.08.2007 13:33:00 | Tamir
Myšlenka je příliš hluboká a lidská na pouhé povrchní hodnocení slovy vyjádřené básně, proto hodnotit nebudu, jen snad že Anděl porozumění občas ztratí pírko, které dopadne až na zem. A ty jsi jedno našla.
18.06.2007 22:15:00 | Taog