Smrt
Smrt
Jsem trestem, jsem vysvobozením,
jsem na konci, před znovuzrozením.
Jsem temná, však neboj se mě,
vezmu si tě a pak tě ztráví země.
Ke mě přijdeš, jako každý,
budeš můj a to navždy.
Nikdo jinak neskončí,
nikdo mě nepžežije,
trápení tvé ukončí
smrtelná nostalgie.
Nevíš kdy přijdu,
kdy na tebe ukážu,
vždy a všude si tě najdu
a další žití zakážu.
Už víš kdo jsem?
Jsem temná, tichá smrt.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Smrt... mě se ta tvoje báseň líbí, pěkně si monolog paní smrti přenesl na obrazovku :) Dobrí
18.06.2007 15:10:00 | SadLily
Podle mě si smrt vystihnul pěkně, jestli tedy jde ve spojitosti se smrtí použít tohle slovo. Víc asi není co k tomu říct, protože se smrtí se každý musí smířit sám... Snad jenom připomenout věčnou otázku, zda se jí bát nebo ne.
18.06.2007 15:07:00 | Svarog
Ouvej... Smrt... někdo ji uctívá, někdo se jí bojí... já jí neuctívám, ani se jí nebojím... ať si pro mě přijde, až nastane můj čas. Ale dokud tu není, život je to, co mě zajímá... neboť nechci zemřít s vědomím, že můj život nestál za to... Leč vím, že smrt je silnější než cokoliv jiného a že je jistější než sluneční paprsky... lidé musejí žít, jak nejlépe dokáží... =))
18.06.2007 15:05:00 | Miro Sparkus
