Chytám linky dnů
lemující moji auru
a snažím se do řádků
napsat svůj život
V meziřádcích
mi tancuje duše
Tahá má lidská písmena
za nohy, lechtá je pod žebry,
laškuje se vší vážností,
kterou nalezne v inkoustu
srdce
A často rozšmudlá
můj text smíchem
Pak nevím,
co jsem napsala …
(asi odtud moje problémy
s pamětí?)
Jen v několika tečkách,
nasypaných mezi myšlenky,
se cítí dobře
Je v nich tajemství,
které sama zakódovala
do mé knihy života
„Kdo si hraje, nezlobí“
Tak jí dávám gumu
a ona mizíkuje kostrbatost
mého růstu,
maluje do mých slov dokonalost,
kterou však znám jen
z jejího vyprávění
Teď se směji já
...zkus jednou nechat psát jen duši,
a moc jí do toho nemluv...:o)
****
Jiří senior
21.06.2007 09:47:00 | j.c.