Když Tvé dlaně projížděly
po hladině mé kůže
a tělo vypjaté,
jak plachty lodě
kapitána Morgana
přijímalo doteky,
tak něžné a přitom průbojné
vpíjely se v pohlazení,
co se
zrcadlí v rozkoši
jako delfíní ploutve
pod plachetnicí
v úplném bezvětří,
když jsem zdobil
alabastr Tvého poprsí
ornamenty
své vášně
a vyřknul ortel ne-života
pro milióny z miliónů
tys šťastná přijímala
dary mé přízně
a byla sítem, co chytá naději
a byla lékem, co uzdravuje
a byla vínem, jež chutná
a byla vším…...
Možná by se tam dalo vepsat ještě něco jiného, aby to celé vytvářelo jednotný celek, ale zase...když už pak básně upravujeme, většinou je kazíme. Vychází z našich původních pocitů a ty jsou většinou ty nejhezčí :)
21.06.2007 17:12:00 | Sunny