Procházka

Anotace: Není nad to jen tak bloumat ulicemi

Slunce se nad obzorem uklání,
červánky na oblohu pohání,
děkuje obecenstvu za vřelý potlesk.

Toulám se křivolakými uličkami myšlenek,
jedna navazuje na druhou,
někdy se o sebe zalomí.

Duch francouzských umělců
cítím všude kolem,
vidím obrazy, čtu romány, slyším sonety.

Do chrámu božího vkráčím,
bazilika Svaté Srdce,
pompéznost v celém svém hávu.
Jsem tu sám,
pouze můj duch a Duch Svatý.
Věřím či nevěřím?
.
Věřím.
.
Věřím v sílu přírody
a ve správnost svého rozhodnutí.

Oči otevírám, na nádherné město hledím,
jak na dlani se rozprostírá,
jen si zobnout.

Paříž v cele své kráse.

Mraky mi nad ni kreslí její tvář.
Tvář té neznámé,
co popletla duši moji.