Procházka

Slunce se nad obzorem uklání,
červánky na oblohu pohání,
děkuje obecenstvu za vřelý potlesk.

Toulám se křivolakými uličkami myšlenek,
jedna navazuje na druhou,
někdy se o sebe zalomí.

Duch francouzských umělců
cítím všude kolem,
vidím obrazy, čtu romány, slyším sonety.

Do chrámu božího vkráčím,
bazilika Svaté Srdce,
pompéznost v celém svém hávu.
Jsem tu sám,
pouze můj duch a Duch Svatý.
Věřím či nevěřím?
.
Věřím.
.
Věřím v sílu přírody
a ve správnost svého rozhodnutí.

Oči otevírám, na nádherné město hledím,
jak na dlani se rozprostírá,
jen si zobnout.

Paříž v cele své kráse.

Mraky mi nad ni kreslí její tvář.
Tvář té neznámé,
co popletla duši moji.