Poezie pro domika IV.

Rezavá koleje,
krví se zaleje.
Šla hloupá dívčina,
slzy padaly jí do klína.

Měla ona trápení,
neviděla řešení.
Potkala koleje,
a hloupá naděje.

Na lepší onen svět,
bez krachů bez proher.
Položila hlavičku,
na tu kolejničku.

A čekala na příjezd,
rychlíku do Přílep.
Až hlavu od těla oddělí,
duši to zocelí.

Ta hloupá dívčina,
zemřela včera zvečera.