Nedělní večer

Nedělní večer sklání se k noci.
Jsem dočista v magické moci,
ale vlastně čí?
Nevím!
Radši bych dýchl si už sladce z peřin
nepočítal dalších vteřin.
Nekoukal se světu do jeho tmavých očí.
Růženec z klokočí. Sype se mi do klína
a může za to přetržená nit.
Bobule asi není možné všechny zachytit,
když je taková tma.
A slunce, to si klidně spí.
Na rozdíl ode mě, má svoje sny
a až rozpálí ráno svůj nešetrný svit,
neocením to, spíš budu myslet na to, jak mě,
i mojí kůži může ublížit.
Noc je nepříjemná, když je tmavá,
ale měsíční svit, je chladný jako močál,
nedokáže nikoho a nic popálit,
takže vlastně noc je moc milostivá.