Vodní tok.

Anotace: Pro kámošku, jež je ochotná pro lásku i umřít...

Zurčivě zněl její smích,
jako vlahé jarní tání,
řinoucí se v pramíncích,
po ohřáté jižní stráni.

Sluncem prozářený vodní proud,
čirá voda, jak úsměv její,
nač myslela nejraději?
Dokážeš si vzpomenout?

Ženská duše je tak jiná,
jako řeka proměnlivá,
klikatí se údolím,
někdy slunce, jindy stín.

Mnohý blázen v tůni skočí,
utopí se v hloubce očí,
nedohlédne dna,
je to řeka samotná.

Však co se státi může?
Že pro někoho z davu,
jen pro jediného muže,
náhle ztratí hlavu.

Pak jak voda zpěněná,
divoce se vrhá z výšky,
touhou celá zmámená,
o kameny se pak tříští...