Kněz je anděl,
kterého na zem seslali,
ale zapomněli mu dát
křídla
na služební cesty.
A tak musí
po způsobu lidí
k Bohu se obracet
a doufat,
že to všechno vidí
a nenechá jej
samotného
řešit všechny ty lidské zmatky,
spory, hříchy a nepořádky,
co na záda bez křídel
mu nandali.
A i když při tom
chudák tolik zkusí,
přec nikde
ani slůvka díků.
„Vždyť je to anděl,
ten to přece unést
musí!
A křídla? Ty má jistě
doma na botníku!“
A jako Bůh
je jistě taky vševědoucí.
Tak proč mu říkat,
že ho máme rádi?
Že je nám přítelem
a rádcem ve tmě tmoucí,
bráchou, co lépe pozná řády
Božích věcí...
Mám jenom obavu,
že až se jednou najdou
jeho křídla,
vzlétne,
frrrrrr ...
zmizí hned
a už se ani neohlédne...
...potkat ho, ... tak ho nepoznáš ...
když křídla schoval ...někde pod oltář ...
a nemusíš se s ním .... modlit Otče náš ...
... on prostě pomůže ... nečeká honorář ...
*- tak takový anděly ty mám rád ...
... ty zakuklený ...,
... ne ty co nosí bílý peří
... co dávaj´ho všem na odiv
... a sami v sebe věří
27.06.2007 16:25:00 | HarryHH
Skvělá. Přímo "andělská" :o).
26.06.2007 18:29:00 | Ludmila Ježová
Hmmm... člověk si musí řádně rozmyslet, do čeho leze. Aby se pak nedivil, protože lidi budou pořád "jenom" lidi. Zvlášť někde. :o)
26.06.2007 08:33:00 | Hesiona-Essylt