Rekviem

Anotace: jo... lidé... občas si říkám, ještě, že nejsem člověk...

S výrazem porozumění
podrazí ti nohy,
když ti budou zpívat
o soucitu a souznění,

když se otočíš,
vrazí ti kudlu do zad.
A budou se smát,
vydáš-li dostatečné skřeky
a předvedeš jim svou bolest
ve vitríně zoufalství

s optimálním množstvím krve
a nesmrtelnou křečí
posledních záchvěvů naděje,
že lidé nejsou zlí.
Ale poprvé
uvěříš tomu,

že rekviem
může být plný nenávisti
a potměšilé radosti
z neštěstí ostatních...