Tma usedá na mou duši
Jako zmrzlá sněhová vločka
Rozpouští esenci smutku
Ve mně opět mrzne kámen
Tisíce krystalů
Tvoří neviditelnou stěnu
Blokují emoce
Diferencují smrt
Na malé střípky
Inhalují minulost
Neukončený řetězec
Nepropouští světlo budoucnosti
Zanechává nevypálené stopy
Zbylé spaluje na uhel
Pokrytý krystaly ledu
Rozžhavený doběla
ahoj, táto báseň sa mi od Teba páči najviac, je v nej veľa pocitov...jednoducho precítená...a pekná....Páči sa mi:-)
30.11.2008 22:17:00 | Mišiačik
děkuju, vážím si toho, že jsi v tom cítila to, co jsem chtěla, aby cítit bylo
28.06.2007 22:54:00 | Adelaine
tahle básnička se mi líbí nejvíc ze všech tvých předchozích-je v ní hodně pocitů...svým způsobem je krásná
28.06.2007 22:50:00 | ztracená