Vzpomínky

Na obloze kapky bloudí,
vzpomínky k nohám se mi hroutí.

První vzpomínka v slzce k zemi padá...
.
Vlažná noc červencová,
dva milenci v obětí,
první polibky,
vzácné vzplanutí...

Druhá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Obtěžkáni batohem starostí rodičů,
vyráží na první dovolenou snů.
Sami, jen se svou radostí,
stojí na těch svých...nohou...

Třetí vzpomínka v slze k zemi padá...
.
První zklamání,
jinému do očí hledí,
týdny, dva strádání,
pomalé zvykání, malý zázrak,
opět spolu v obětí, tančí za úsvitu...

Čtvrtá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Zvony jak hluché bijí
do okolního světa tu novinu,
zprávu radostnou.
On a ona řekli si své ANO,
křivoklátské zdi dají svědectví...

Pátá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Poprvé spolu v nočním obětí,
žádné další loučení.
Život společný jim začíná,
vyrazili, nic jiného jim nezbývá...

Šestá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Elba, Sardinie, Korsika,
to nejsou nemoci, ale místa vzdálená.
Tak krásná, tak malebná.
Hltají doušky přírody,
v mořích medových se koupou spolu...

Sedmá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Druhé zklamání,
on si ji nevšímá,
vše jen práci obětuje.
Jiná náruč konejší její duši
slůvky něžnými..

Osmá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Rodinné hnízdečko
našlo své konkrétní místečko.
Začínají plánovat,
sní o vzdušném zámku...

Devátá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Lopotí se dnem i nocí,
svůj zámek pod dlaněmi tvoří.
Tak dej cihlu k cihle,
těsto do díže,
nehleď na žádné potíže...

Desátá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Odloučení...
touží po pracovním naplnění.
150 km dělí jejich hnízda,
každý sám o svém štěstí
v postýlce přemítá...

Jedenáctá vzpomínka v slze k zemi padá...
.
Třetí zklamání...
Nezvládají odloučení,
již není pouze fyzické,
ale i duše sami v nebi tančí,
kde jsou ty dny kdy jejich sny
v jeden společný se proměnil...?

Vzpomínky z nebe prší,
v tento den si na ně vždy vzpomenu,
bohužel budoucnost
z nich stavět nedovedu...