Rána

Je slunečné ráno.
Nečekáš to.
Bereš do ruky nůž,
tak jako každý den.
V tom leskle chladná ocel překročí hranici...
a jako do měkkého másla
zaboří se do kůže prstu.
První kapky krve se derou ven.
Rychle, rychle
umýt, náplast...
Nic to není, říkám si.
Už dlouho mě nůž nezradil.
Sedím, ale točí se mi hlava,
je tma, i když venku svítí,
vidím hvězdičky a přesto je den.
Mamííí
Je to rána.
I to jsou rána.