Buďme rádi, že tu jsme a můžeme žít,
milujeme a jsme milováni.
Však zastavme se na chvíli,
a pozorujme ze skály,
jak svět pluje kolem nás,
a nás pohlcuje čas.
Voda, stromy, zeleň,
ale i vítr nám chce říct,
nač zoufat když máme možnost žít.
Slyším zvuky ptáků, brouků,
ale i strojů, co asi říkají?
Važme si dní, co tu můžem být,
kdy jindy to napravit....?!?!
pěkná optimistická básnička. škoda že já takovu optimistickou nikdy nedokážu napsat, já to tak optimisticky nevidím, necítím..nejde to i když si moc vážím toho že jsem tady že žiju jsem zdarvá ale vidím tolik bolesti kolem mě co prožívají ostatní:-(z toho je mi smutno..jinak dobrá básnička
04.07.2007 22:54:00 | enda