Sobectví

Anotace: Dívka má krásnou květinu, ale nechce, aby si k ní čichl nikdo jiný. Sobectví může někdy pramenit ze strachu, pak to není snad tak těžký hřích...

Sama chtěla květ svůj míti,
chránit si ho, jak svou ctnost.
Jiný teď chce okusiti
kvítku toho voňavost.

Praví se, ne, jinak, ví se:
Dej mu ho, když má tě rád.
Ten Pravý víc už nevrátí se,
chceš jej snad mít napořád?

Srdce radí: Ostych stranou,
na druhé máš myslet přec!
Mozek nedá na vybranou:
Květina je vzácná věc.

Tento spor citu s rozumem
není hra, je vážnější.
Cit smlouvá sobě vlastním umem:
Sobectví nic neřeší.

Dívkou bouře dojmů zmítá.
Rozhodnout se, ale jak?
Strach je cit, ten v duši zbývá,
má ho poslechnouti však?

Vydá-li květ jednou z ruky,
více se jí nevrátí.
K pláči svět pak bude hluchý,
vzácnost se tím vytratí.

Cit jí možná napovídá,
rozum je, kdo rozhodne:
Ať si srdce v hrudi zmírá.
"Možná někdy, možná ne."