Démoni ohně

Z ohně místo jasu září
démon noci,
v kalamáři
inkoust černější než smutek
a rozvrzané pero nechce psát
elegie
na rozmařilé mládí,
na každý bohapustý skutek,

melodie
zazní nám a svádí
k smíchu, k pláči
a pak zmizí
jak hazardní hráči
v krizi
skočí do nicoty
ale nezapomeň zout si
tyhle zablácené boty,
aby jsi jim nenašlapal
v pekle.

Reagovali by
vztekle
a ty bys jenom plakal,
nad hloupostí deseti prstů,
které se pokouší
dát světu tvoji duši
jak songy prokletých pianistů,
brázdících po dnech oceánů
každou noc zjeví se,
však pokaždé k ránu
mizí...