Kdysi ...

Anotace: ...bylo nebylo ...věřte nevěřte ...

Plameny loučí
osvětlují vnitřek
pohřební komory
a stíny vrhané
v čtyřnásobné přesile
se morbidně prohání
po zlaté masce
jako by měla
zas obživnout.
Na katafalku
obklopeném dary,
vonnými oleji
a uvadajícími květy
lotosu
odpočívá duše.
V pochmurné říši
prolnuté pachutí smrti
kope spokojeně nohama,
pozoruje barevné ornamenty
a zápisky z jejího života
vytesané do stěny.
„…a pak už jen všeobjímající ticho.
Tohle se mi teď zdá každou noc.“
Povídám čarodějce Lištičce
a jen stříbřitý svit dopadá
na její ňadra mnou zbožňovaná.
Bílá váza na stole
tomu dodává nádech tajemna.
„Víš mám strach,
že se vracíš do vzpomínek
někoho koho si znal.
Podívej se mi do očí.“
Pak ozve se nocí …
„…chííí
…dušééé…vidíššš…
Tvá zlatá mincééé…je v mé dlani…
…chííí…dušééé…vyslov své poslední přání…“

Krátký příběh.

Mezihra.

Proplétám se duhovou perletí
vlastních emocí.
Vznáším se nad zemí
v oblacích modré planety.
Čechrám si
křídla svědomí
a mám strach,
který mi stravuje vnitřnosti,
hladovou lačností
hyeny.
Ztrácím část své lidskosti.
Vyrván z reality
sleduji s úzkostí,
jak se svět rozpadá
na molekuly zla.
…úpadek rodinných hodnot,
sociální rozklad
a prázdné pohledy dětí
žalují …
Deprese v smrtících
temných rifech kytar
doom metalu řve mi do tváře
barvy
smutku a samoty,
vyhřezlé
z masových hrobů
všech náboženství.
S psychedelickým jekotem
řítím se vstříc jediné naději …
…suché lupnutí…vysvobození
a po zdi stékají krvavě rudé květy
poznání…chladnoucí bez povšimnutí …

„…máma mi utekla
když jsem byla malá…
v deseti znásilněna …podívej hračka
a pak samá rána.
Ve dvanácti , tátova cigareta a flaška
…modřiny jsem nepočítala.
Třináctka…smůla…,že jsem měla prsa
…tak pojď holka…opět znásilněná.
Krásných čtrnáct …žádná škola
…mařena voněla…těm klukům…
jsem raději dala sama.
V patnácti …žádná změna …jen žíla
byla více rozpíchaná.
Konečně šestnáct …vrchol života…
a zlatá rána …vysvobození.
Teď ti řeknu své přání.
Charóne,nech si tu minci
a jdi do prdele.“

Ta holka žila …jestli se to dá nazvat životem.

Lištička nalila každému panáka …
„…jestli můžeš nezapomeň … .“
…a pak už jen všeobjímající ticho …