DOHRA VYDĚŠENÉHO

Hraji si na šílence,
jsem naprosto odhodlán.
Strhnout šaty ,
nechat pantofle na nohou.
Brouzdat se ve vaně
směšný a pobodán.
Kazit pannenské hnilosti,
vytasit, bodnout.
Je v konzervě,
je ve mě,
divná a průsvitná
papírová žena.
Políbím dlaždičku na tvář,
beru mazivo.
Mlátím do její pravé líce,
cítím se zběsile,je vražděná.
Mnou, nebo já sebou,netuším,
dostávám se na zdivo.
Mám oči v sloup,
hýbu jazykem.
Určuji pravidla suti,
svou hlavou pod kamenem.
Točím se v ajclíku
zasažen povykem.
Ještě jednou se otočím
a chytím tě nostradame.
Myšlenko pro dívku
dřepící v zákroku pitvy.
Skalpel se leskne cestou
od pochvy po krční tepnu.
Zavírám oči a je mi jak v Iraku
přišli ukončit bitvy.
Možná jak oni, jen usínám
a nebo slepnu.