Na cestu

Na cestu sedm andělů,
já je viděla, už čekají.
Jen žádné slzy, pozdě plakat.

Byla jsem se rozloučit,
možná jsi mě neslyšel,
taky jsem nic neříkala,
tichá slova, co číst jdou jen srdcem.

Usmívám se,
jako ty, když usínáš.
A všichni kolem utírají slzy.

Jen jedno si přeju.
Střep vypouklýho zrcadla,
který jsme jednou spolu našli na silnici,
to jsem byla malá holka,
a ty ses před ním vždy holil,
snad tě dělal hezčího.

A velikej, veselej pohřeb.