Anotace: Umřel mi známej.Člověk tak nějak nechápe,co může dělat.Dokud mu nedojde,že už zbývá jen vzpomínat a litovat,že řekl toho příliš málo a čas už je jen pojem
Harlekýnka
Obličej si namažu
bílou barvou k nesmytí,
ať svůj smutek ukážu
až tobě,kam slunce nesvítí
Na rty dám si rtěnku červenou
na známku toho,jak ztuhla krev ve mně
když řekli mi věč šílenou,
že už tě líbat bude jenom země
Černou tuší napíšu si na čelo
tvoje jméno,aby všichni věděli,
že na tebe budeme vzpomínat nastálo,
a že bez tebe je život v pr...
A zůstaly nám v očích jen slzy,
prázdné pohledy a rotřesené ruce,
možná zase potkáme se brzy
až půjdeme zapálit hřbitovní svíce
Budeme tam vzpomínat..
Co s tím naděláme?Nic,patří to k životu...ale pořád můžeme doufat,že nezemřeli,že žijí,ale jinde.A že se k nim jednou přidáme...ta naděje tu je.Kdyby nebyla,byli bychom zoufalci bez naděje,náš život by byl tak prázdný!
17.07.2007 13:40:00 | Chancer
joj, je to smutné, ale chybí tomu rytmus a to v "prdeli" tam klidně může být...
16.07.2007 15:59:00 | Tömätäri
Proto asi vznikly vzpomínky,aby potěšily ty co zůstanou.I básnička ,nebo rozhovor s někým o tom Tvém blízkém pomůže.
16.07.2007 15:49:00 | s.e.n