Smíření ….

.

Naše cesty se tehdy nějak rozešly
a přece jsi mi býval tolik blízký.
Představoval jsem si tě vždy jako hrdinu
z mých dobrodružných knížek,
který mě ochrání a nikdy necouvne …
… ale nikdy jsi jím nemohl být, a ani nebyl …

Byl jsem sám se svými sny,
mé moře rozhořčeně naráželo na tvé břehy,
a já jsem nenáviděl tvou posedlost prací
nepoznamenán zkušeností čtrnáctiletého kluka
druhého nejmladšího z dvanacti nevlastních
který nikdy nepřečetl knihu
a nikdy se dosyta nenajedl …
… a nevěděl co to je … hrát si ..

Dětství slité do černé šmouhy zodpovědnosti,
kterou tě osud poznačil ….

Na strmém kopci křížek s obrázkem
vypáleným v porcelánu - Tvá Maminka
Jemný obličej v napevno zavázaném šátku,
srdce v hlíně, a v něm dvanáct malých pohárků lásky,
ano je tam i ten ve kterém jsi nestačil svlažit rty
… a poplakat si v klíně ….

A tvůj táta?? … co je chlap bez ženské,
a dům bez hospodyně, a místa pro další potomstvo,
Co s vámi nevlastní ptáčata, ve vlastním hnízdě ?
Půjdeš do služby Jindřichu,
toho kdo se nebojí poctivé práce,
… toho si lidé váží …

A domov?? To je jen slovo
kterému ty dáš význam …
Bude všude tam kde zavřeš za sebou dveře
a zemdlen lopotnou prací upadneš v spánek
…. podobný mdlobě … beze snů …

Protože sny jen odvádějí od práce a boha
ke kterému je třeba se s pokorou utíkat,
netřeba marnit čas hledáním úniku a zábavy
ve světě sebeklamu a tištěných liter
když pravda a nutnost … jedno jsou …

Teď už to vím, chtěl jsi tehdy začít znovu
ale nemohls´ jinak, to bys nebyl to co jsi,
a všechno tvé snažení by přišlo nazmar
proto jsi nemohl jinak než opakovat ty své pravdy
před tím než jsi mi řekl : …. „ .. Tak běž ….
… tento dům je příliš těsný pro čtyři děti,
pro tvou divokou duši, pro tvé nespoutané sny ….“

Musel jsem odejít …. abych se mohl vrátit,
a škoda jen že ti již nikdy nebudu moci říct :
… „ Naše cesty se tehdy nějak rozešly
a přece jsi mi blízký jako nikdy před tím ...
Díky za tvé tvrdé lekce života …
… tím jsi mě chránil a pomáhal ……., ….
… … …. … promiň že jsem to neviděl ….. táto …

*

*