Smíření ….

Smíření ….

Anotace: ... pro ty co nenávidí svoje rodiče ... tak jako kdysi já / *....... možná by to mělo spíš být .... " Pochopení a smíření ..." /

.

Naše cesty se tehdy nějak rozešly
a přece jsi mi býval tolik blízký.
Představoval jsem si tě vždy jako hrdinu
z mých dobrodružných knížek,
který mě ochrání a nikdy necouvne …
… ale nikdy jsi jím nemohl být, a ani nebyl …

Byl jsem sám se svými sny,
mé moře rozhořčeně naráželo na tvé břehy,
a já jsem nenáviděl tvou posedlost prací
nepoznamenán zkušeností čtrnáctiletého kluka
druhého nejmladšího z dvanacti nevlastních
který nikdy nepřečetl knihu
a nikdy se dosyta nenajedl …
… a nevěděl co to je … hrát si ..

Dětství slité do černé šmouhy zodpovědnosti,
kterou tě osud poznačil ….

Na strmém kopci křížek s obrázkem
vypáleným v porcelánu - Tvá Maminka
Jemný obličej v napevno zavázaném šátku,
srdce v hlíně, a v něm dvanáct malých pohárků lásky,
ano je tam i ten ve kterém jsi nestačil svlažit rty
… a poplakat si v klíně ….

A tvůj táta?? … co je chlap bez ženské,
a dům bez hospodyně, a místa pro další potomstvo,
Co s vámi nevlastní ptáčata, ve vlastním hnízdě ?
Půjdeš do služby Jindřichu,
toho kdo se nebojí poctivé práce,
… toho si lidé váží …

A domov?? To je jen slovo
kterému ty dáš význam …
Bude všude tam kde zavřeš za sebou dveře
a zemdlen lopotnou prací upadneš v spánek
…. podobný mdlobě … beze snů …

Protože sny jen odvádějí od práce a boha
ke kterému je třeba se s pokorou utíkat,
netřeba marnit čas hledáním úniku a zábavy
ve světě sebeklamu a tištěných liter
když pravda a nutnost … jedno jsou …

Teď už to vím, chtěl jsi tehdy začít znovu
ale nemohls´ jinak, to bys nebyl to co jsi,
a všechno tvé snažení by přišlo nazmar
proto jsi nemohl jinak než opakovat ty své pravdy
před tím než jsi mi řekl : …. „ .. Tak běž ….
… tento dům je příliš těsný pro čtyři děti,
pro tvou divokou duši, pro tvé nespoutané sny ….“

Musel jsem odejít …. abych se mohl vrátit,
a škoda jen že ti již nikdy nebudu moci říct :
… „ Naše cesty se tehdy nějak rozešly
a přece jsi mi blízký jako nikdy před tím ...
Díky za tvé tvrdé lekce života …
… tím jsi mě chránil a pomáhal ……., ….
… … …. … promiň že jsem to neviděl ….. táto …

*

*
Autor HarryHH, 16.07.2007
Přečteno 399x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (11)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

ja svoji mamu nesnasim a zaroven k ni vzhlizim a obdivuju ji...zvlastni co?:))

24.07.2007 09:34:00 | Fried Green Tomatoes

..jsem šťastná,že jí to ještě můžu říct...mámě

23.07.2007 16:24:00 | Žqáry

Někdy si píšu potají do duše
víš mami, i když tu zas došlo k poruše
i když zas pálil mne tvůj další zkrat
nechci jen zahodit klíč našich vrat...

Jen chci i svůj vlastní...chci oba,mami.
Oba.

Protože..studny bejvaj na klíče trochu moc hluboký a po čase se značně blbě loví...

19.07.2007 15:36:00 | Ayla

Harry... jsi třída chlap.

18.07.2007 15:04:00 | Hesiona-Essylt

Moc dobrá věc,...a všechny další řeči okolo nemají smysl.

17.07.2007 13:12:00 | skaj

Jednou mu to povíš, pokud si to budeš přát. Jednou...
Tak nějak to máme, Jindro. Důležité je smíření a to jsi popsal náramně. Měj se skvěle.

17.07.2007 13:04:00 | Petr Miroslav

..toto je..šepot života..úskostný..konejšivý..
..něžný..hluboký...

17.07.2007 12:53:00 | isisleo

Zásluhou oné nesmiřitelnosti jsme takoví, jací jsme...

17.07.2007 07:18:00 | Marfuša

Je to nejhezčí báseň dnešního dne.Hlavně obsahem.
Je moc dobře,že jsi ji napsal a tím se smířil.
Nevadí,že pozdě,ale nezůstala ukryta napořád.
Tou básní se rodina opět sloučila i když se nevidíte,ale máš je ve svém srdci už navždy.Můžeš být na sebe hrdý Jindro,žes to dokázal,tátu pochopit a odpustit mu.

16.07.2007 22:11:00 | s.e.n

Zlatý míč

Nikdy jsem neoplatil otci lásku,
kterou mi dal.
Jako dítě jsem neznal hodnotu darů.
Jako muž jsem se stal příliš tvrdým, příliš mužným.
Můj syn dnes dospívá v muže, vášnivě milován,
jako nikdo jiný, stále přítomen v srdci otce.
Dávám to, co jsem kdysi přijímal, dávám tomu,
od koho jsem to nedostal a kdo to nevrací.

Až se stane mužem a bude myslit jako muž,
půjde, jako já, svou vlastní cestou.
A já se budu dívat bez závisti,
jak svému synovi dává lásku, již jsem mu dal já.
Můj pohled sleduje hru života
dlouhými chodbami času -
každý radostně hází zlatý míč,
ale nikdo jej nehází zpátky
tomu, od koho přišel.

16.07.2007 20:15:00 | Alci

Život Ti dal poznání, které moudro provází...

16.07.2007 19:36:00 | Bíša

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí